Krásné, krásné, krásné !!!

Když si Nuda už potřetí zívla, navrhlo Bláznovství, jako vždy velmi vtipně toto: Zahrajme si na schovávačku! Intrika jenom pozvedla obočí, ale Zvědavost se neudržela a zeptala se: schovávačka to je co? To je hra- odpovědělo Bláznovství- já si zakryju svoji tvář a začnu počítat od jedné do milionu. Mezitím se Vy všeci schováte. Až dopočítám, půjdu Vás hledat a první, kterého najdu nastoupí na moje místo a hra bude dále pokračovat takto. Nadšení a Euforie z radosti tancovali. Radost tak vyskakovala, že udělala poslední krok k tomu, aby přesvědčila Váhavost a dokonce i Lhostejnost, kterou obyčejně nic nezaujme, aby se přidali. Ale né všichni se chtěli zúčastnit. Pravda upřednostňovala názor,,, že se nemá proč schovávat, na co? Vždyť nakonec je i tak vždy odhalená. Pýcha si myslela , že je to hloupá hra (ale ve skutečnosti byla jen naštvaná, že s tímto nápadem nepřišla sama), Zbabělost nechtěla riskovat. Jedna, dva, tři… Bláznovství začalo počítat… První se schovala Lenivost, která jako vždy lehla za první kámen, který byl na blízku. Víra vystoupila nahoru na nebe, Žárlivost se schovala ve stínu Vítězství, kterému se podařilo vlastní silou přistán na koruně nejvyššího stromu. Velkorysost se skoro nedokázala schovat , protože si myslela, že každé místo, které vypátrala, by bylo vhodné jako úkryt pro některého jejího přítele: Křišťálově čisté jezero… ideální pro Krásu, Díra ve stromě… ideální pro strach, Let motýla… nejlepší pro Smyslnost, Náraz větru… vynikající pro Svobodu a tak se Velkorysost nakonec schovala v jednom paprsku Slunce. Naproti tomu Egoismus si našel úkryt velmi rychle- to místo bylo slunečně vzdušné a pěkné- ale jenom pro něho samotného. Lhaní se schovalo na dně moře (ale ve skutečnosti se schovalo za duhu). Vášeň a Touha se schovali na dně vulkánu. Zapomnětlivost zapomněla, kam se to vlastně schovala, ale to není tak důležité. Když Bláznovství napočítalo 999.999 zůstala už jenom Láska ta jediná, která si ještě nenašla skrýš. Všechny místa se zdáli být obsazené… až spatřila Růžový keř a rozhodla se, že se schová v jeho květech.
Milion… napočítalo Bláznovství a začalo všechny hledat: První byla odhalená Lenivost, která se nacházela jenom tři kroky od prvního kamene. Potom bylo slyšet Víru jak diskutuje s Bohem v nebi o náboženství. Vášeň a Touhu bylo slyšet jak vibrujou na dně vulkánu. V nestřeženém okamžiku byla nalezená Žárlivost a samozřejmě tím i Vítězství. Egoismus nebylo třeba vůbec hledat, celkem sám vyšel ze svojí skrýše, kterou jak se ukázalo, byl včelý úl. Bláznovství po dlouhém poletování našlo i Žízeň jak se blíží k jezeru a tam odhalilo i Krásu. S Váhavostí to bylo ještě jednodušší, seděla na plotě a nemohla se rozhodnout z které strany plotu se schová. Tak Bláznovství našlo jednoho po druhém. Talent…za čerstvou trávou, Strach…v tmavé díře, Lhaní…za duho (vlastně na dně moře), Zapomnětlivost…která už zapomněla že se hraje schovávačka. Jenom Láska se nikde neukazovala. Bláznovství hledalo za každým stromem, v každém potoku této planety, na každém kopci a když to už chtěla vzdát uvidělo Růžový keř. Jak se tak k němu přibližovalo zachytilo se o větvičku a v tom uslyšelo bolestivý výkřik. Trny vypíchli Lásce oči. Bláznovství bylo bezradné a nevědělo jak by mohlo svůj čin odčinit. Plakalo, omlouvalo se a slíbilo Lásce, že se stane jejím průvodcem.
Od té doby, kdy se poprvé hrála na Zemi hra schovávačka je : Láska slepá a provází ji bláznovství.